Jindra Karvánek:
Legendy s "káčkem" na prsou

legendy2

Každý sportovní klub má své kořeny, minulost a legendy, a na všechny tyto atributy by měl být náležitě hrdý. Kralupský hokejový klub je v tomto směru velmi specifickou záležitostí. Téměř celou historii klubu z Dolního Povltaví rámuje účast v nižších hokejových soutěžích na krajské či okresní úrovni včetně několika sezon účinkování ve třetí nejvyšší republikové soutěži. Z tohoto stereotypu ostře vybočuje období mezi léty 1995 – 1999, čítající čtyři sezony nejblyštivější slávy kralupského hokeje. Během uvedených ročníků totiž patřil HK Kaučuk Kralupy ke špičce druhé nejvyšší hokejové soutěže v zemi a dokonce se na chvíli opovážil dotýkat brány extraligové Valhally. Jednalo se o období paradoxně velmi krátké, ovšem nebývale intenzivní a s obrovským přesahem do života celého města. Nutno dodat, že s dosti chmurným a nečekaným koncem. Zkrátka doba, na kterou většina kralupských fanoušků a patriotů vzpomíná se zasněným výrazem, aby vzápětí utírali ze svých tváří slzy hořkosti. Nic z toho nás ovšem neopravňuje k tomu, abychom toto období považovali za mrtvé a podobným způsobem k němu i přistupovali. Slavnou minulost, byť smrsknutou na několik málo let, je potřeba s úctou připomínat a doslova si jí piplat pod rukama. Teprve tehdy může kvést a plodit další skvělé Kralupáky a nové hokejisty, kteří budou dál hrdě nosit modrobílý dres a třeba k této úspěšné epizodě jednou napíšou úplně novou kapitolu. I proto vznikal tenhle článek. Článek, z něhož se postupem času stal velmi ambiciózní projekt, do kterého jsem se rozhodl několik bývalých klubových person aktivně zapojit, abyste dostali opravdu autentický retro zážitek. Ne vždy to bylo jednoduché pátrání a ne vždy se následná komunikace vyvíjela ideálním směrem. Výsledek však podle mého skromného názoru stojí za to!

Pokud bychom měli hledat konkrétní datum jakési hokejové obrody a postupné profesionalizace hokejového klubu v Kralupech nad Vltavou, můžeme si zapsat do diáře 14. dubna 1994. V tento den došlo k volbě nového výkonného výboru a ke změně názvu klubu z TJ Kaučuk Kralupy na HK Kaučuk Kralupy. Po dlouhém jednání se zástupci klubu ČLTK Praha došlo k fůzi obou týmů a pod hlavičkou HK Kaučuk vstoupil klub před sezonou 1994/1995 do II. ligy mužů České republiky. Právě v tomto období se logicky na kralupský stadion začali pozvolna vracet i diváci a začalo se rodit „cosi“, jehož vrchol měl přijít o pár let později. Před zahájením sezony 1995/96 bylo vedení HK Kaučuk postaveno před nelehké rozhodnutí. Po odstoupení HC Hodonín z druhé nejvyšší tuzemské hokejové soutěže se pro kralupský klub naskytla jedinečná možnost nastoupit na toto uvolněné místo. Po důkladném zvážení výkonného výboru a tehdejšího generálního sponzora Kaučuk, a.s. bylo rozhodnuto, že klub této možnosti využije. Mohla začít „zlatá éra kralupského hokeje“, během níž se v modrobílém dresu objevilo několik velmi zajímavých jmen, která bych vám chtěl připomenout. Pojďme tedy společně sfouknout nános prachu a oživit legendy, legendy s „káčkem“ na prsou.

První jméno, které bych chtěl zmínit, je útočník LUBOŠ JENÁČEK. Mnohým současným příznivcům toto jméno patrně nic moc neřekne, ale bylo by příliš krátkozraké jej v tomto výčtu opomenout. Dnes sedmačtyřicetiletý bývalý forvard oblékal kralupský dres v barážové sezoně 1996/1997, kdy stihl za Kaučuk odehrát v základní části 29 utkání s bilancí 6 branek a 9 asistencí. Odchovanec Zlína se brzy stal ve svém mateřském klubu nepotřebným a tak spojil převážnou část své kariéry s klubem z opačného konce vrchu Sirákova – se Vsetínem. Byl u postupu Valachů do extraligy a také v ikonickém žlutozeleném dresu oslavil hned v nováčkovské sezoně klubu nezapomenutelný extraligový titul. „Na své působení v Kralupech vzpomínám moc rád, stejně tak na všechny lidi kolem hokeje i ve městě. Bylo to tam super!“, svěřil se mi Jenáček. „V té době tu byly pro hokej skvělé podmínky. Sponzoroval nás Kaučuk, který si tehdy vedl velmi dobře a aktivně podporoval sport. Tenkrát se tady hrála špička národní ligy a zahrál jsem si zde opravdu vynikající hokej“, pokračuje ve svém vzpomínání na působení ve městě nad Vltavou valašský patriot. „Jedinou kaňkou na mém působení v Kralupech bylo zranění, kdy jsem si přivodil tříštivou zlomeninu předloktí a měl zpřetrhané vazy v lokti. Jsem moc rád, že ten hokej tam (v Kralupech) jde podle všeho znovu nahoru!“ Aktivní kariéru Luboš ukončil v roce 2002. O 4 roky později ještě oblékl v krajské soutěži dres Uherského Hradiště, za které stihl odehrát 9 utkání. V současné době působí jako asistent trenéra v prvoligovém VHK Robe Vsetín. Celý rozhovor s Lubošem Jenáčkem si můžete poslechnout v následující nahrávce:

Jenacek Vsetin

Dalším známým jménem, které se představilo v kralupských barvách, je útočník RADEK KAMPF. Rodák z Litoměřic byl svému městu věrný až do dorosteneckého věku. Přechod do dospělého hokeje a začátek profesionální kariéry už Kampf zažíval v nedalekém Ústí nad Labem. Povinnou vojenskou službu absolvoval ve slavné Dukle Trenčín, kde se ovšem do elitního výběru neprobojoval a většinu zápasů odehrál za Topolčany. Po návratu z vojny spojil svou další kariéru s Plzní. Od poloviny 80. let byl stálicí v útoku TJ Škoda Plzeň a v roce 1988 se dokonce probojoval do olympijského reprezentačního výběru Československa. V sezoně 1991/1992 však skvěle nastartovanou kariéru přeťala velmi nešťastná událost. Radek Kampf v prvních 28 utkáních oné sezony v plzeňském dresu nasbíral 33 kanadských bodů a v útoku se Strakou a Volákem doslova děsil obrany soupeřů. Krátce po reprezentačním dvojzápase s Finskem jel automobilem ke svým rodičům a kousek před Litoměřicemi narazil jeho vůz do betonové zdi. Jako zázrakem on, jeho manželka i malá dcerka tuto vážnou nehodu přežili. Zdravotní následky ovšem nadobro poznamenaly Kampfovu další hokejovou kariéru – otevřená zlomenina bérce, přeražená čéška, přetržené všechny vazy v koleni, otevřená zlomenina spodní čelisti a naštíplá horní čelist. Později mu ještě byla diagnostikována zlomenina pánve. Díky obrovské vůli a vnitřní síle se Radek dokázal k hokeji vrátit. Jednu sezonu ještě pokračoval v Plzni a poté si vyzkoušel zahraniční angažmá v italské druhé nejvyšší soutěži a v německé třetí nejvyšší lize. Po návratu domů strávil ročník 1995/1996 právě v HK Kaučuk Kralupy. „Do Kaučuku mě zlanařil trenér Jiří Vrba. Velice dobře jsem se s ním znal, jelikož jsem hrával s jeho synem Honzou v Ústí nad Labem a pak také během svého angažmá v Itálii. Na jeho nabídku jsem okamžitě a rád kývnul“, přiblížil mi zrod svého působení v Kralupech Radek Kampf. V modrobílém dresu odehrál v základní části celkem 38 utkání, ve kterých si do svých statistik připsal 12 gólů a 20 asistencí. „Abych nemusel denně dojíždět, bydlel jsem kousek od Kralup v Nové Vsi. Podařilo se tam tehdy dát dohromady mužstvo složené převážně z hráčů Kladna a pražské Slavie. Parta v Kralupech byla super! Naším cílem byl postup do play off a ten jsme do puntíku splnili. Dodnes rád vzpomínám na to, jak jsme ve vyřazovací části narazili na ústecký Slovan. Pro mě i pro pana Vrbu se jednalo o velice prestižní zápasy, neboť jsme v Ústí oba dříve působili, on jako trenér, já jako hráč v dorostu, v juniorech i v áčku.“ Kaučuk tehdy Slovan poměrně překvapivě vyřadil v předkole play off v poměru 2:1 na zápasy. Jeho cestu v play off ukončil následně ve čtvrtfinále silný Přerov (2:0 na zápasy). Poměrně vydařená sezona Kampfa znovu katapultovala do extraligové Plzně. „Po skončení sezony v Kaučuku mě oslovil Bohouš Ebermann, jestli bych nechtěl zabojovat o návrat do Plzně. Věřil jsem si, že to dám a nakonec se mi to i povedlo.“ Na své tehdejší špičkové výkony ovšem už v západočeské metropoli navázat nedokázal. Po odchodu z Plzně hájil ještě dvě sezony barvy prvoligového Berouna, aby po jednom ročníku v německém Weidenu definitivně ukončil v roce 2000 aktivní kariéru. V současné době Radek Kampf působí jako trenér mládeže v hokejovém klubu HC Klatovy.

Z útočného pásma se nyní na chvíli přesuneme do hokejové branky. Pravděpodobně nejslavnějším maskovaným mužem, který kdy v kralupském „áčku“ působil, je ROMAN MÁLEK. Bývalý úspěšný extraligový brankář odchytal v nejvyšší české soutěži celkem 17 sezon a přesto, že jeho působení v Kralupech bylo pouze epizodní, z paměti mu rozhodně nevymizelo. „I když už je to hodně dávno, moc rád na Kralupy vzpomínám, protože mi vlastně pomohly do velkého hokeje,“připomněl mi své začátky v seniorském hokeji Roman. Odchovanec Slavie oblékal v extralize postupně dresy Slavie, Plzně, Karlových Varů, Vítkovic a svou profesionální kariéru ukončil v Mladé Boleslavi. Celkem v elitní tuzemské lize odchytal úctyhodných 555 zápasů v základní části a dalších 73 utkání přidal v play off. V roce 2003 byl součástí reprezentačního výběru na mistrovství světa, které se konalo ve finských městech Helsinky, Turku a Tampere. Ze země tisíců jezer si přivezl čtvrté místo, přičemž do branky se na turnaji dostal ve 3 zápasech. Během své kariéry si Málek vyzkoušel i dvě zahraniční angažmá. V sezoně 2004/2005 odchytal 16 utkání v ruském Metallurgu Magnitogorsk a v sezoně 2009/2010 nastoupil k 22 zápasům ve švédské nejvyšší soutěži za slavné MODO Hockey. Vraťme se ale na začátek jeho profesionální kariéry mezi dospělými. „V Kaučuku Kralupy jsem působil v sezoně 1998/1999 a odchytal jsem u vás celkem 14 zápasů, 833 minut, to celé s průměrem 2,67 obdrženého gólu na zápas. Kaučuk tenkrát trénoval Zdeněk Müller a později Pepa Jandač. Já jsem jezdil do Kralup pouze na zápasy, a to formou střídavých startů ze Slavie, kde jsem tehdy dělal dvojku Blažkovi. Brankář potřebuje co nejvíce zápasů a já už v dalším ročníku ve Slavii Ladislava Blažka přechytal. V sezoně 2000/2001 byla branka v extralize už jenom moje.“ A jaký zápas s „káčkem“ na prsou utkvěl Romanovi v paměti nejvíce? „Vybavuji si náš domácí zápas se Znojmem, který skončil 2:2. V tu dobu Znojmo chtělo za každou cenu postoupit do extraligy, mělo možnost pořídit si opravdu vynikající hráče, třeba Romana Kaděru. A my jsme s nimi dokázali ve skvělém utkání remizovat. Pamatuji si, že jsem si tenkrát opravdu hodně zachytal“, ukončil své vyprávění současný hokejový expert na televizní stanici O2 TV Sport.

Zajímavé osobnosti se v kralupském Kaučuku neobjevovaly pouze na ledě, ale také na střídačce. Kdo ze současných příznivců vůbec tuší, že Kaučuk kdysi vedl trenér s tak úžasným hokejovým životopisem? Kouč, o němž se už výše zmínil Roman Málek a který vedl v minulosti Liberec, České Budějovice, Pardubice, pražského Lva, národní tým České Republiky nebo Metallurg Magnitogorsk. S trochou nadsázky lze konstatovat, že slavná kariéra současného trenéra pražské Sparty JOSEFA JANDAČE začala právě v Kralupech. „Já jsem přišel do Kralup z Berouna. Tehdy to byl tým, který rok předtím hrál baráž o extraligu a patřil ke špičkovým klubům první ligy. Bohužel v sezoně 1998/1999 nechytili začátek a myslím, že to bylo v 17. kole, kdy jsem v Kaučuku střídal na pozici hlavního trenéra svého kamaráda Zdeňka Müllera“, začal své vzpomínání Josef Jandač. „V době, kdy jsem Kralupy přebíral, byly na posledním místě tabulky. Pak se to ale podařilo nastartovat a myslím, že jsme nakonec skončili pátí nebo šestí v tabulce“. Bohužel, jak už asi tušíte, jednalo se o poslední sezonu HK Kaučuku Kralupy v první hokejové lize. Tuto černou kapitolu historie kralupského hokeje má i Josef Jandač stále v živé paměti: „V přípravném období před sezonou 1999/2000 jsem měl tréninkový kemp v Jižní Koreii na univerzitě. Už před svým návratem z kraje července jsem měl od tehdejšího generálního manažera Jindry Merfaita informace, že u generálního partnera dochází ke změně vlastnictví. A protože to byl tenkrát vlastně 90 % sponzor klubu, tak to vypadalo, že už se sezona ani nerozběhne. A nakonec se tak i stalo. Měl jsem původně v Kralupech dál pokračovat, ale bohužel tímhle to tam všechno skončilo.“ Bylo pro mě velmi pozitivním zjištěním, že i přesto, že ve Vltavě uplynulo pod mostem T. G. Masaryka od těchto chvil už hodně vody, většina oslovených vzpomíná na své působení v Kralupech velmi ráda. A nejinak tomu bylo u Josefa Jandače. „Byla to sice krátká doba, vlastně necelá jedna sezona, ale vzpomínám na to velmi rád. Teď když se o tom bavíme, tak si vybavuju spoustu kluků, co tam hráli. Začínal tam například Karel Pilař, který už byl pomalu na odchodu, a vypadalo to, že s hokejem úplně skončí. Pode mnou dostal ještě jednu šanci a podařilo se to nakopnout a on pak měl parádní hokejovou kariéru.“ Celý rozhovor s Josefem Jandačem si můžete poslechnout v následující nahrávce:

Pokračovat budeme tam, kde trenér Jandač skončil, u obránce KARLA PILAŘE. 193 cm vysoký hokejista byl v roce 2001 draftován ve druhém kole z celkového 39. místa kanadským klubem NHL Toronto Maple Leafs. Za slavnou hokejovou značku odehrál v NHL 90 utkání s bilancí 6 branek a 24 asistencí. V play off poté naskočil za Toronto ke 12 duelům s bilancí 1 gólu a 4 asistencí. V české extralize působil Pilař postupně v Litvínově, ve Spartě, znovu v Litvínově, znovu ve Spartě, v Hradci Králové a konečně opět v Litvínově. V nejvyšší tuzemské soutěži odehrál Pilař celkem 414 utkání v základní části (60 branek a 153 asistencí) a dalších 76 přidal ve vyřazovacích bojích (12 branek a 20 asistencí). Během své bohaté hokejové kariéry oblékal i dresy farmářských St. John‘s Maple Leafs a Chicago Wolves v AHL, objevil se také v ruské KHL. Zde hájil barvy klubů CSKA Moskva, Lev Poprad a Donbass Doněck, ve švédské Elitserien sehrál 13 utkání za Växjö Lakers. Perličkou je sezona 2016/2017, jejíž část strávil v Asijské hokejové lize v klubu Anyang Halla. S Karlem jsem se spojil telefonicky a od první chvíle bylo bohužel znát, že ve svém vzpomínání moc sdílný nebude. Na dotaz na své působení v Kralupech reagoval trefným: „To už je ale hodně dávno“. Po chvíli přemýšlení dodal: „Pamatuji si, že nás trénoval Pepa Jandač, byla tam spousta kluků z Kladna a takové rodinné prostředí. Dobře si pamatuji i na tehdejšího generálního manažera Merfaita, který mi dal možnost si v Kralupech zahrát.“ Pochopitelně respektuji, že když někdo stráví 21 sezon v profesionálním hokeji, nemůže si na každé své angažmá detailně pamatovat. Byli jsme domluveni, že rodákovi z Prahy emailem pošlu tehdejší sestavu Kaučuku a výsledky klubu, aby šlo vzpomínání na začátek jeho profesionální kariéry o něco lépe. Slíbené jsem učinil, ale Karel už se mi bohužel zpátky neozval. Doufám tedy, že i přesto bude v jeho hokejovém srdci patřit Kralupům oprávněné místo. Za HK Kaučuk odehrál v sezoně 1998/1999 celkem 47 zápasů, v kterých vstřelil 8 branek a přidal 11 asistencí.

Nyní přichází na řadu opravdová osobnost, jejíž hokejový rodokmen také zahrnuje působení v dresu s modrým „káčkem“. JAROSLAV BEDNÁŘ odehrál v české extralize v základní části 621 utkání se ziskem 559 kanadských bodů. V play off přidal dalších 117 zápasů s bilancí 40+51. V kanadskoamerické NHL naskočil do 117 zápasů, v kterých posbíral 44 bodů, další mače a body přidal i v KHL (53/34). Působil také ve Finsku a ve Švýcarsku. Dnes čtyřiačtyřicetiletý hokejista skončil s vrcholovým hokejem po sezoně 2017/18 v Hradci Králové. Bez hokeje ale dlouho nevydržel a rozhodl se vypomáhat druholigovému HC Vrchlabí. V současné době znovu tenhle hokejový nezmar válí v sešívaném dresu Slavie v Chance lize. Jeho košatou hokejovou kariéru rámuje spousta úspěchů, rodák z Prahy doslova působil jako magnet na medaile. V roce 2006 a 2009 bral se Slavií extraligové stříbro, v sezoně 2007/2008 slavil se svým mateřským klubem titul. Jaroslav Bednář startoval na dvou světových šampionátech. Dohromady na nich odehrál 14 zápasů s bilancí 1+0. Z mistrovství světa v roce 2006, které se konalo v Lotyšské Rize, si domů přivezl stříbrnou medaili. V české reprezentaci nastoupil celkem k 67 duelům, v kterých si na své konto připsal 15 branek a 10 asistencí. V roce 2001 Bednáře z 51. pozice draftovali Králové z Los Angeles, v jehož barvách si také odbyl premiéru v nejslavnější hokejové lize planety. Krátce působil rovněž na Floridě a v závěru sezony 2003/04 zamířil do Omsku, s kterým získal ruský titul. Další dva mistrovské tituly získal během svého působení ve Švýcarsku, kde se postupně radoval s kluby z Davosu a z Bernu. Za Kaučuk Kralupy nastupoval Bednář v sezoně 1995/96. Ve městě nad Vltavou stihl odehrát 8 zápasů, v kterých zaznamenal 2 branky a 6 asistencí. O Bednářovy vzpomínky jsem také velmi stál. V době, kdy mi marketingový manažer Slavie Kuba Mezlík domlouval Romana Málka, byl ale bohužel Jaroslav Bednář ve stavu nemocných a tak nebylo možné se s ním sejít.

Na úplný konec svého obsáhlého flashbacku si dovolím zařadit patrně nejslavnější jméno, které kdy hokejovými Kralupy prošlo. Nebylo to už paradoxně v tom nejslavnějším období, orámovaným roky 1995 – 1999, nýbrž až v sezoně 1999/2000. Po prodeji prvoligové licence na nedaleký Mělník přihlásily Kralupy na poslední chvíli svůj mužský A-tým alespoň do II. hokejové ligy. Ročník to byl až nečekaně úspěšný, HK Kralupy tehdy došly až do finále třetí nejvyšší soutěže a právě v té době se v jejich dresu mihnul talentovaný mladíček z Kladna TOMÁŠ PLEKANEC. „ V té době se chodilo z juniorů na Kladně hrávat za chlapy 2. liga do okolních měst. Dneska tak fungují Řisuty, pokud se nepletu. Dřív to byly právě Kralupy, Slaný a ještě jsem ve 2. lize nastupoval také za Mladou Boleslav,“ připomněl pro náš web začátky své košaté hokejové kariéry hvězdný útočník. V Kralupech odehrál během play off zmíněné sezony 1999/2000 celkem 6 utkání s bilancí 2 branek a 2 asistencí a určitě tohoto angažmá ve městě nad řekou Vltavou nikdy nelitoval. „Pro juniory je to ideální meziskok před vstupem do extraligy. I pro mě osobně se jednalo o perfektní přechod mezi juniorskou extraligou a dospělým hokejem. Určitě mi to v té době moc pomohlo, protože tenkrát byl mezi juniorským a dospělým hokejem velký rozdíl, což dnes už podle mě tak moc neplatí. Za mě je ale rozhodně i v dnešní době dobré pro hráče v juniorském věku hrát mezi dospělými.“ Bylo by zřejmě nošením ledu na zimní stadion, kdybych zde podrobně popisoval úctyhodnou kariéru majitele 1095 startů v NHL (počítáno včetně vyřazovací části). Připomeňme si tedy jen to nejzásadnější – Plekanec byl draftován Montrealem Canadiens v roce 2001 z celkové 71. pozice. Po celou dobu své zámořské kariéry byl věrný Canadiens, pouze v sezoně 2017/2018 si odskočil na 24 zápasů k rivalům do Toronta. Toužil po Stanley Cupu, ale tato mise bohužel skončila již po 7 zápasech v prvním kole play off. Po svém návratu do Čech oblékal kladenský odchovanec v první lize dres svého mateřského klubu a současně na střídavé starty vypomáhal brněnské Kometě v extralize. Pod Špilberkem odehrál i kompletní sezonu 2019/2020, aby se letos vrátil domů na Kladno. Pro úplnost dodám, že Plekanec během své kariéry nastoupil také k 73 zápasům na mistrovství světa, k 10 utkáním na olympijských hrách a k 3 duelům na Světovém poháru. Ano, i takoví hráči oblékali kralupský dres. A nic na tom nemění ani skutečnost, že se jednalo pouze o drobné zrníčko písku v objemu neskutečně bohaté hokejové kariéry Tomáše Plekance. „Žádný konkrétní okamžik se mi ve spojitosti s Kralupy už bohužel nevybavuje, ale pamatuji si, že jsem si tehdy moc užíval, že mohu hrát dospělý hokej a hlavně mě moc bavilo hrát před fanoušky, což jsem na juniorské úrovni do té doby nikdy nezažil,“ zakončil svůj návrat ke kořenům kladenský patriot. Také už začínáte cítit tu hrdost? Bez urážky – kdo z našich současných soupeřů v Krajské lize mužů se může pyšnit takhle slavnou a jedinečnou historií?

Ještě bych rád doplnil další známá jména, která v průběhu působení HK Kaučuk na hokejové profesionální scéně nosila dres s „káčkem“ na prsou: Martin Chabada, Miloslav Hořava, Jan Novák, Jan Hejda, Jaroslav Kalla, Jan Bláha, Jiří Klobouček, Jiří Kuchler, Milan Ruchař, Martin Vejvoda, Jan Penk, Václav Benák, Ladislav Slížek, František Pomahač a mnozí další. Věřím, že třeba v budoucnu připravím k tomuto článku pokračování. Jak vidíte, stále je z čeho vybírat!

Poznámka: dohledat některé statistiky byl doslova nadlidský úkol. Vycházel jsem z údajů na serveru eliteprospects.com, případně z českých zdrojů jako hokej.cz apod. U většiny hráčů jsem pracoval s čísly ze základní části. Statistiky z baráže a z play off nebyly dostupné vůbec. Doufám, že vám tato drobná nuance nikterak nepokazí čtenářský zážitek.
 

Úplným závěrem bych rád poděkoval těm, bez kterých by tento projekt v takovém objemu nikdy nemohl vzniknout:

Filip Bazala – vedoucí družstva A týmu VHK ROBE Vsetín

Jakub Mezlík – marketingový manažer HC Slavia Praha

Marek Táborský – tiskový mluvčí HC Sparta Praha

Kateřina Eisová – PR a Media HC Sparta Praha

Bc. Miroslav Žák – redakce webu HC Klatovy

Lukáš Jůdl – tiskový mluvčí Rytíři Kladno

Tomáš Šimek – Kladeňák s největším hokejovým srdcem

Mgr. Libor Zbořil – advokát a obchodní partner Karla Pilaře

A pochopitelně všem osloveným hokejistům a trenérům za jejich ochotu a věnovaný čas!

 

Text: Jindřich Karvánek  instagram
Zdroje použitých fotografií: isport.blesk.cz, hcsparta.cz, hc-vsetin.cz, hcmotor.cz, fans.canadiens.nhl.com 

facebook twitter                                                

  

  • Hokejveteran
    2 0
    Zdravím Karvi, krásné počtení a když vzpomínáme ty naše Slávisty tak v sezoně 95/96 sehrál u nás 4 utkání i tehdejší junior a později ikona Petr Kadlec
    • Jindra
      0 0
      No vidíš, to jsem ani netušil! Díky za inspiraci :)
  • Janerka (100% / 2)
    2 0
    Moc krásný článek 👋 ... pro mne, coby hokejového laika, je to pěkný čtenářský zážitek. Těším se na další pokračování 👍
    • Jindra
      0 0
      Moc děkuji za pozitivní ohlas. Pokračování je, zdá se, nevyhnutelné :-)
  • pan Shimi (100% / 4)
    4 0
    Super práce Henry! Ty jsi zářný příklad toho, že když je srdce na pravém místě, na okolnostech nezáleží. Taky bych zůstal s Kladnem napořád, i kdyby hráli třeba okresní přebor. Za tvůj entuziasmus a právě za to, jak se snažíš propagovat svůj klub ti náleží uznání a potlesk! Přeju tobě i Kralupům, abyste si někdy zase užili návrat mezi profesionály, zasloužili byste si to...
    • Jindra
      0 0
      Díky pane, od tebe to vždy extra zahřeje :-)
  • Peta
    1 1
    Radek Toth
  • Lootus (67% / 12)
    3 2
    Naprosto famózní článek :) Jidro, fakt super!
    • Jindra
      0 1
      Díky moc :-) jsem rád, že se líbí